Jako žáci různých ročníků od 6. až po 9. třídu jsme se mezi daty 2. 6. – 5. 6. 2025 vydali na vodácký kurz do Rakouska. V pondělí ráno jsme vyrazili na dlouhou cestu autobusem směr Salza. Sice nám po příjezdu počasí úplně nepřálo, ale i s nepříznivými podmínkami jsme si hravě poradili a stany zvládli postavit i v dešti. Věci jsme dali do stanu a poté si společně zahráli různé zábavné hry. Přečkali jsme deštivou noc, a protože kvůli výšce vody nebylo možné vyrazit na Salzu, tak nás čekal krásný výšlap k vodopádům. Tam jsme šli všichni společně, nahoře si vychutnávali úžasné výhledy, nádhernou rakouskou přírodu i samotné vodopády. Na cestě dolů jsme se rozdělili na dvě skupiny, jedna šla stejnou trasou jako nahoru, druhá zvolila odvážnější a trochu nebezpečnější variantu lesem. Byla sice celá od bláta, ale ta příroda za to stála. Odpoledne hladina vody klesla a autobus nás vyvezl na předem určené místo, odkud jsme se pod dohledem zkušených instruktorů vydali na lodích na řeku. Občas se někdo překlopil neboli “cvaknul” a byl vytažen těmi, kteří zůstali na lodi.
Úterý bylo takové zkušební, ale ve středu to teprve přišlo. Čekala nás sedmihodinová plavba po řece Salze s nádherným okolím. Občas se opět někdo vykoupal, ale vždy se nakonec dostal zpět na loď, ať už na svou, nebo jinou. Během plavby jsme měli dvě zastávky, jednu na občerstvení a druhou na nezapomenutelný zážitek, a to na skok ze skály do vody, samozřejmě opět pod dohledem instruktorů. Po dlouhé plavbě nás čekala večeře, chvíli jsme si zahráli hry a večer přišla bojovka, během níž jsme hledali části kódu. Možná jsme byli rozděleni do týmů, ale i tak jsme drželi při sobě, pomáhali si napříč skupinami a navzájem si říkali, kde se části kódu nacházejí, nebo jsme si části kódu rovnou řekli. Když poslední skupina dorazila s vyluštěným kódem, přišel zasloužený odpočinek. Nastal poslední den. Část skupiny se ještě vydala na vodu, samozřejmě ani tentokrát nezůstali všichni suší. Ostatní mezi tím balili věci, skládali stany a uklízeli celý kemp. Jakmile bylo vše hotovo, vydali jsme se na dlouhou cestu zpět do České republiky. Nechyběla ani zastávka na občerstvení v McDonaldu, kde si každý dal to, na co měl chuť. Všichni jsme se sice unavení, ale v pořádku vrátili v podvečerních hodinách zpět do Nymburka ke škole. Rozloučili jsme se a každý si šel domů odpočinout.
Tento výlet byl moc hezky vymyšlený, velmi se vydařil, a i když nám první den počasí nepřálo, ostatní dny bylo nádherně. Všichni jsme si ho opravdu užili a vytvořili skvělou partu, která se nedělila podle ročníků, ale drželi jsme pospolu. Tímto moc děkujeme paní učitelce Vagenknechtové, paní učitelce Rabanové, panu učiteli Aghovi a skvělým instruktorům za úžasně strávený týden.
Autor: Adéla Benešová
Foto: Anastasia Vagenknechtová, Alžběta Rabanová
